instalace na nádraží Praha-Veleslavín

autor: Jan Kalivoda

Nádraží je nejen místem odjezdu, ale také místem čekání a občas se stane i přechodným domovem – útočištěm. To v případě, kdy vám ujede poslední vlak nebo pokud jen využijete nádraží jako vhodného veřejně přístupného místa tak, jak to dělají bezdomovci nebo také vlaštovky. Hnízdo je zároveň jakýmsi absurdním objektem-kompromisem, který je nabídnut komukoliv jako možnost „komfortního“ útočiště, které ale není svým kompromisním řešením vhodné ani pro vlaštovku ani pro člověka. Zároveň je hnízdo spojeno se zvukovým dokumentem bezdomovecké reality (ne)tvoření si domova.